neděle 22. února 2015

Pimpelfiske på Björköfjärden

Tak si myslím, že jsem dneska prožila jeden ze svých nejlepších dnů tady ve Švédsku. Rybaření na zamrzlém jezeře, s partou úžasných lidí, za nádherného počasí asi jen tak něco netrumfne.
Na tuhle akci jsem se vážně těšila už od momentu, kdy nás na ni pozvali. Z malého výletu v pěti lidech jsme se rozrostli do počtu asi 17 kusů. Ještě včera jsem všechny v Česku varovala, že kdybych se po víkendu náhodou neozývala, bude to možná tím, že plavu někde pod ledem. Počasí tady přeci jen bylo v posledních dnech poněkud teplejší a i dnes bylo lehce nad nulou. Pia nás, ale všechny ujistila, že na jezeře je pořád silná vrstva ledu a je fakt, že když jsem pak ráno viděla, kolik lidí se na zamrzlé vodě pohybuje, obavy mě příležitostně přešly.
Vybavení jsme byli vážně dobře. Sedátka, karimatky, malý přenosný gril, mini pruty, vrták na led, dva páry archivních bruslí a samozřejmě vše potřebné na pořádnou fiku. Rozložili jsme pěkně naše ležení a pustili se do chytání. Soutěž "kdo první uloví rybu" mezi námi dobrovolníky vyhrála Fanni, která asi po necelé hodince chytání ulovila pár minut po sobě dvě pořádné rybky. Pak se, ale i na mě usmálo štěstí. Chytila jsem si svého prcka. Ani nevím jestli jsem přitom řvala radostí nebo šokem, že jsem vážně něco chytla. Ale rozklepaná jsem z toho byla pěkně. Z háčku mi jí (Maxe) museli sundat a já se na to ani kouknout nemohla. Občas si říkám, jestli by ze mě raději neměl být vegetarián. Když nedokážeš rybu zabít, neměl bys ji ani jíst. Není to k ní zrovna fér. Svůj odlov jsem si nicméně splnila a k chytání už se radši nevrátila. Ne že by mě rybaření nebavilo. Bavilo, a moc. Jen tak sedět, hřát se na sluníčku, kochat se okolím... a dokonce mít i ten vlasec ve vodě.. ale příště jen tak fórkově, třebas s chlebem, ale bez háčku.
Místo lovení jsem se raději klouzala na ledě a užívala si krásný den. Zážitkem bylo i bruslení. Z počátku jsem se držela u naší skupinky, protože tam jsme si byla ledem jistá (zvlášť když led vydržel i grilování), ale postupně jsem se osmělila i dál. Při každém křupnutí ve mně ale stejně hrklo. Člověk nikdy neví.
Nakonec se nám všem dohromady povedlo nashromáždit pěknou hromádku ryb. Dnešní výlet si mě opravdu získal. Atmosférou a tím jak se na něm člověk úžasně uvolnil. Domů jsem přijela plná energie a vážně nadšená. Takovému trávení víkendů se v budoucnu rozhodně bránit nebudu.
No, ale teď si nejsem jistá, jestli se mám těšit na parádní rybí večeři nebo se bát toho čištění...Snad to první:)

Žádné komentáře:

Okomentovat